[Error:Line too long on line 148]
Pařízek, L. M: Země našich snů, 1942 - Můj antikvariát

Můj antikvariát

vyhledávání v českých antikvariátech

Země našich snů : z cest jižním Konžskem.

Pařízek, L. M
Česká grafická Unie, 1942. 262 s., [50] s. obr. příl
Edice: Země a lidé ; sv. 122

Baila.net - více informací o knize, hodnocení, vlastní seznamy

  1. Země našich snů: z cest jižním Konžskem - Pařízek, L. M.

    vazba tvrdá, poloplátěná, pěkné, bez obálky 262 stran Vyprávění o cestách po Africe. Životopis * 19. 11. 1907, České Budějovice † 28. 3. 1988, Praha Prozaik, etnograf, cestovatel.Vlastní jméno Ladislav Pařízek doplnil dívčím příjmením první manželky. Narodil se jako třinácté dítě v rodině kováře. Od roku 1917 navštěvoval reálku v rodišti, pro neprospěch však v roce 1919 přešel na měšťanskou školu. Po jejím ukončení se roku 1921 začal učit obchodním příručím v papírnictví. V této době také vznikla jeho láska k cestování: při návštěvách bratra, žijícího v Rakousku, poznal rakouské, švýcarské i německé Alpy, se skautským oddílem pak cestoval po Československé republice. Pokračovací obchodní školu ukončil v roce 1924, poté krátce pracoval při pomocných stavebních pracích v pivovaru ve Velkých Popovicích. Podal si přihlášku do leteckého učiliště – pro tělesnou slabost však nebyl přijat. Téhož roku odjel za prací do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie a po výcviku byl odvelen do Alžíru. 1926 požádal o propuštění a na základě lékařského dobrozdání mu byly prominuty i zbývající dva roky z pětiletého závazku. 1927 absolvoval v Paříži půlroční novinářský kurz při L’École libre des sciences politiques. Jako řidič u továrníka Jeana Crouy, svého pozdějšího švagra, procestoval značnou část Evropy a severní Afriku. Drobnými zprávami z cest přispíval do různých francouzských časopisů, zvláště pak do časopisu Matin. 1928 se stal členem Společnosti přátel Francouzské rovníkové Afriky. 1929 přešel s kartografickou společností napříč Belgickým Kongem. 1930 se vrátil do Francie; z cesty vytěžil řadu reportáží, geograficko-etnografickou popularizační studii a cestopis (vše publikováno francouzsky). Od podzimu téhož roku pak vykonával v Československu, v Trnavě, základní vojenskou službu. 1932 putoval po Podkarpatské Rusi a Rumunsku, navštívil znovu Francii, severní a západní Afriku. Od 1933 přijímal příležitostná zaměstnání, zprvu v Praze a po přestěhování v Českých Budějovicích. 1934 se u něj vážně projevilo onemocnění malárií. 1935 mj. provázel skupinu holandských badatelů v kraji Mongo v Belgickém Kongu, sám pak vykonal cestu africkým vnitrozemím k Atlantskému oceánu. Poté pracoval v Českých Budějovicích jako hotelový sluha a noční vrátný, 1937–38 pak zastával místo hospodářského tajemníka Církve československé. Po mobilizaci 1938 přesídlil do Prahy, pracoval jako pomocný dělník a noční hlídač na stavbě, posléze se – kryt fiktivním úřednickým místem – plně věnoval literatuře a psal národopisné reportáže a geografické články pro časopisy Širým světem a Svět. V květnu 1945 se aktivně zúčastnil pražského povstání. Od srpna 1945 pracoval v redakci armádního časopisu Svobodné Československo, 1946 přešel do časopisu Svět práce. Jako reportér procestoval s Rudolfem Šinkovcem ve voze Praga-Piccolo Senegal, Francouzskou Guineu, Pobřeží slonoviny, Francouzský Súdán, Horní Voltu a věnoval se etnografickému studiu jednotlivých kmenů (1947–48, Afrika pod maskami). Od 1951 působil v redakci časopisu Svět v obrazech. 1953 stál u zrodu zeměpisné revue Lidé a země, byl jejím externím tajemníkem a 1953–54 vedoucím redaktorem. 1955 se připravoval na cestu (posléze zrušenou) po Latinské Americe, která měla mj. propagovat čs. automobilový průmysl. Od 1957 se opět věnoval literární tvorbě. 1959 podnikl propagační africkou cestu s kameramanem Lubomírem Mikulou automobilem Škoda 440–Spartak do (již samostatné) Guineje, kde upřesnil polohu pramenů řeky Niger. Jako první Evropan dospěl v roce 1959 až ke skutečným pramenům Nigeru. Původní prameny, které roku 1896 objevil Angličan Trotter, již dříve vyschly a nové se dlouhou dobu nedařilo najít.Pracoval ve výboru Společnosti pro mezinárodní styky (africká sekce). Své etnografické a geografické poznatky uplatňoval ve stovkách popularizačních přednášek.Od konce 20. let přispíval do časopisů a novin: Matin, Journal, Miroir du Monde (vše Paříž), Širým světem, Svět (Zlín), Moravská revue (1939 zde na pokrač. detektivní román Modrý čtyřlístek), Pestrý týden, Výběr, České slovo, Svobodné Československo, Tep nového Zlína (1945 zde na pokračování román Pralesy spí), Jihočeská kultura (České Budějovice), Věda a technika mládeži, Svět práce, Motoristická současnost, Svět v obrazech, Dějiny a současnost, Lidé a země, Zemědělské noviny (1958–59 zde na pokračování román Osibisi se vrací), Svět motorů, Rudé právo, Čs. voják, Květy, Kultura, Práce, Večerní Praha, Krásy domova, Mladý svět, Pionýr, Mateřídouška, Pionýrská stezka aj. Soubor Pařízkem sebraných a adaptovaných afrických folklorních vyprávění obsahuje „zvuková kniha pro děti“ Africké báje (zvuková kazeta 1992, režie Helena Vaňurová, čte Lukáš Hlavica). Ladislav Mikeš Pařízek užíval šifer: L. M. P., lmp.V Pařízkově díle se vzájemně prostupují cestopisné reportáže, etnografické (popř. geografické) studie a cestopisné romány, stírají se též hranice mezi prózou pro dospělé a pro mládež. V rámci fabulované prózy se autor zpočátku, ve 30. a 40. letech, pokoušel o cestopisný román ozvláštňovaný prvky společenské prózy s milostnou zápletkou, v němž zobrazoval i podnikatelství a činorodost Čechů v exotickém prostředí afrických kolonií (Jezero Manyara, Pán dalekých cest, Bílé slzy). Psal i prózu, snažící se zachytit mizející zvyky a tradice africké kultury a psychologicky postihnout devastaci mravních hodnot u nové generace, vychovávané bílými kolonizátory v duchu konzumní společnosti (Bipindi). Stejně jako v dobrodružných prózách pro děti, vznikajících od 50. let (Řeka kouzelníků, Prales leopardů, Songaré), využil v dějové linii detailní znalosti prostředí, povahy a tradičního kulturního zázemí čenošských hrdinů: zdůraznil etické poselství jejich snah po plném a důstojném životě, mařených jak pragmatickými kolonizátory, tak vlastními mocichtivými náčelníky a kouzelníky i tradiční řevnivostí kmenů. Výrazným rysem se v Pařízkových pozdějších pracích stává vize demokratického rozvoje afrických národů zbavených koloniální nadvlády a rozvoj kultury i vzdělanosti její mládeže, nově navazující na africké tradice. Tento proces zvláště zdůraznil v reportážích z Guineje (Guinejská odysea, K pramenům Nigeru) a v umělecko-naučných prózách věnovaných dětem (Kamara, tvůj kamarád z Guineje, Lala, tvoje kamarádka z Konga). Zážitky z cest shrnul v memoárové knize Mé cesty za dobrodružstvím. Prožitek účastníka květnového povstání 1945 bezprostředně podal v knize reportáží A lid povstal. Pro děti též převyprávěl africké mýty a pohádky (Prales kouzelných snů, Černošské báje a pohádky aj).Dílo Ladislava Mikeše Pařízka:V letech 1940-45 vydal Ladislav M. Pařízek osm svých velkých afrických svazků, kromě krátkých časopiseckých příspěvků. S výjimkou převyprávění pohádek a bájí šlo o cestopisy:Jezero Manyara - 1940Pán dalekých cest - 1942Země našich snů, Z cest jižním Konžskem - 1942Dřevěný král - 1943Hledači ztraceného stínu - 1943Kpveke-Vo. Silný muž - 1946Bílé slzy - 1946, román o české práci v AfriceZlaté pobřeží - 1951Africké svítání - 1952Afrika se probouzí - 1953K pralesům Libérie - 1957Černošské báje a pohádky - 1958Guinejská odysea - 1961Rovník vyprávíBipindiPralesy spíV původních obyvatelích Afriky chápal a nalézal Pařízek své přátele, které nebylo třeba odlišovat od "bílých". Je těžké pochopit, že taková díla mohla vycházet v době, kdy u nás vládla nacistická rasová ideologie. U Pařízka nešlo o čistou beletrii, ale jeho knihy byly na pomezí mezi příběhy a reportážním líčením zážitků z cest.Po roce 1945 vydal autor ještě řadu svazků, v nichž převládala románová tvorba:Kraj dvojí oblohyŘeka kouzelníků - 1956Prales leopardů - 1964Hledači ztraceného stínua dále knihy více cestopisně laděné:Afrika pod maskami - 1950K pramenům Nigeru - 1963Belgické Kongo a jeho lid - 1956Pařízkova tvorba je mnohem obsáhlejší, pozoruhodným a vzrušujícím čtením je jeho autobiografieMé cesty za dobrodružstvím - 1967
    Antikvariát Lovosice [Lovosice] - 77 Kč
  2. Země našich snů
    L. M. Pařízek - 1942 - 263 str.
    Česká grafická Unie 1942. 263 stran
    Stav: pěkná
    obálku a 2 mapky nakreslil Stanislav Fiala, fotografie, Z cest jižním Konžskem
    Antikvariát U nás (Praha 4) - 100 Kč
  3. stejná vydání

    Země našich snů


    Z cest jižním Konžskem
    Země našich snů
    Pařízek, L. M - 1942 - 262 s. str.
    Česká grafická Unie, V Praze 1942, 1. vyd.
    Vazba: původní s obálkou
    Stav: zadní desky se povolují, místy odřená obálka
    Antikvariát Fryč (Liberec) - 60 Kč
  4. Země našich snů - z cest jižním Konžskem ORIG. BAREV. OB. VEVÁZÁNA
    Pařízek, L. M , ill. Fiala, Stanislav - 1942 - 262 s. str.
    Česká grafická Unie, V Praze 1942, 1. vyd., il.: Fiala, Stanislav
    Stav: Slušná polokožená dobová vazba
    Antikvariát Morava (Brno) - 89 Kč
  5. Země našich snů
    Pařízek L. M. - 1942
    Česká grafická unie 1942, obr. a foto doprovod
    Antikvariát Dana Kurovce (Praha 3) - 130 Kč
  6. Země našich snů
    L. M. Pařízek - 1942 - 268 str.
    Česká grafická unie 1942. 268 stran
    Antikvariát Smíchov (Praha 5) - 140 Kč