[Error:Line too long on line 147]
Pařízek, L. M: Africké svítání, 1952 - Můj antikvariát

Můj antikvariát

vyhledávání v českých antikvariátech

Africké svítání.

Pařízek, L. M
Melantrich, 1952. 145, [1] s.

Baila.net - více informací o knize, hodnocení, vlastní seznamy


  1. vazba tvrdá s obálkou, ta je lehce poškozená, kniha v pořádku náklad 7 400, 145 stran Obsah: Africké svítání Autor kreslí na pozadí osudů prostého afrického černocha Maoka boj afrického lidu za nezávislost a mír. Jeho životní zkušenosti odhalují čtenáři hloubku nelidského vykořisťování a ponižování, kterému jsou vydáni domorodí obyvatelé Francouzské Západní Afriky. Ale ani negramotnost jim nezabrání připojit své hlasy ke všem těm, kteří podepsali stockholmskou rezoluci a podepsání paktu míru. Životopis : Pařízek Ladislav Mikeš * 19. 11. 1907, České Budějovice † 28. 3. 1988, Praha Prozaik, etnograf Vlastní jméno Ladislav Pařízek doplnil dívčím příjmením první manželky. Narodil se jako třinácté dítě v rodině kováře. Od roku 1917 navštěvoval reálku v rodišti, pro neprospěch však v roce 1919 přešel na měšťanskou školu. Po jejím ukončení se roku 1921 začal učit obchodním příručím v papírnictví. V této době také vznikla jeho láska k cestování: při návštěvách bratra, žijícího v Rakousku, poznal rakouské, švýcarské i německé Alpy, se skautským oddílem pak cestoval po Československé republice. Pokračovací obchodní školu ukončil v roce 1924, poté krátce pracoval při pomocných stavebních pracích v pivovaru ve Velkých Popovicích. Podal si přihlášku do leteckého učiliště – pro tělesnou slabost však nebyl přijat. Téhož roku odjel za prací do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie a po výcviku byl odvelen do Alžíru. 1926 požádal o propuštění a na základě lékařského dobrozdání mu byly prominuty i zbývající dva roky z pětiletého závazku. 1927 absolvoval v Paříži půlroční novinářský kurz při L’École libre des sciences politiques. Jako řidič u továrníka Jeana Crouy, svého pozdějšího švagra, procestoval značnou část Evropy a severní Afriku. Drobnými zprávami z cest přispíval do různých francouzských časopisů, zvláště pak do časopisu Matin. 1928 se stal členem Společnosti přátel Francouzské rovníkové Afriky. 1929 přešel s kartografickou společností napříč Belgickým Kongem. 1930 se vrátil do Francie; z cesty vytěžil řadu reportáží, geograficko-etnografickou popularizační studii a cestopis (vše publikováno francouzsky). Od podzimu téhož roku pak vykonával v Československu, v Trnavě, základní vojenskou službu. 1932 putoval po Podkarpatské Rusi a Rumunsku, navštívil znovu Francii, severní a západní Afriku. Od 1933 přijímal příležitostná zaměstnání, zprvu v Praze a po přestěhování v Českých Budějovicích. 1934 se u něj vážně projevilo onemocnění malárií. 1935 mj. provázel skupinu holandských badatelů v kraji Mongo v Belgickém Kongu, sám pak vykonal cestu africkým vnitrozemím k Atlantskému oceánu. Poté pracoval v Českých Budějovicích jako hotelový sluha a noční vrátný, 1937–38 pak zastával místo hospodářského tajemníka Církve československé. Po mobilizaci 1938 přesídlil do Prahy, pracoval jako pomocný dělník a noční hlídač na stavbě, posléze se – kryt fiktivním úřednickým místem – plně věnoval literatuře a psal národopisné reportáže a geografické články pro časopisy Širým světem a Svět. V květnu 1945 se aktivně zúčastnil pražského povstání. Od srpna 1945 pracoval v redakci armádního časopisu Svobodné Československo, 1946 přešel do časopisu Svět práce. Jako reportér procestoval s Rudolfem Šinkovcem ve voze Praga-Piccolo Senegal, Francouzskou Guineu, Pobřeží slonoviny, Francouzský Súdán, Horní Voltu a věnoval se etnografickému studiu jednotlivých kmenů (1947–48, Afrika pod maskami). Od 1951 působil v redakci časopisu Svět v obrazech. 1953 stál u zrodu zeměpisné revue Lidé a země, byl jejím externím tajemníkem a 1953–54 vedoucím redaktorem. 1955 se připravoval na cestu (posléze zrušenou) po Latinské Americe, která měla mj. propagovat čs. automobilový průmysl. Od 1957 se opět věnoval literární tvorbě. 1959 podnikl propagační africkou cestu s kameramanem Lubomírem Mikulou automobilem Škoda 440–Spartak do (již samostatné) Guineje, kde upřesnil polohu pramenů řeky Niger (K pramenům Nigeru). Pracoval ve výboru Společnosti pro mezinárodní styky (africká sekce). Své etnografické a geografické poznatky uplatňoval ve stovkách popularizačních přednášek. Od konce 20. let přispíval do časopisů a novin: Matin, Journal, Miroir du Monde (vše Paříž), Širým světem, Svět (Zlín), Moravská revue (1939 zde na pokrač. detektivní román Modrý čtyřlístek), Pestrý týden, Výběr, České slovo, Svobodné Československo, Tep nového Zlína (1945 zde na pokračování román Pralesy spí), Jihočeská kultura (České Budějovice), Věda a technika mládeži, Svět práce, Motoristická současnost, Svět v obrazech, Dějiny a současnost, Lidé a země, Zemědělské noviny (1958–59 zde na pokračování román Osibisi se vrací), Svět motorů, Rudé právo, Čs. voják, Květy, Kultura, Práce, Večerní Praha, Krásy domova, Mladý svět, Pionýr, Mateřídouška, Pionýrská stezka aj. Soubor Pařízkem sebraných a adaptovaných afrických folklorních vyprávění obsahuje „zvuková kniha pro děti“ Africké báje (zvuková kazeta 1992, režie Helena Vaňurová, čte Lukáš Hlavica). Ladislav Mikeš Pařízek užíval šifer: L. M. P. , lmp. V Pařízkově díle se vzájemně prostupují cestopisné reportáže, etnografické (popř. geografické) studie a cestopisné romány, stírají se též hranice mezi prózou pro dospělé a pro mládež. V rámci fabulované prózy se autor zpočátku, ve 30. a 40. letech, pokoušel o cestopisný román ozvláštňovaný prvky společenské prózy s milostnou zápletkou, v němž zobrazoval i podnikatelství a činorodost Čechů v exotickém prostředí afrických kolonií (Jezero Manyara, Pán dalekých cest, Bílé slzy). Psal i prózu, snažící se zachytit mizející zvyky a tradice africké kultury a psychologicky postihnout devastaci mravních hodnot u nové generace, vychovávané bílými kolonizátory v duchu konzumní společnosti (Bipindi). Stejně jako v dobrodružných prózách pro děti, vznikajících od 50. let (Řeka kouzelníků, Prales leopardů, Songaré), využil v dějové linii detailní znalosti prostředí, povahy a tradičního kulturního zázemí čenošských hrdinů: zdůraznil etické poselství jejich snah po plném a důstojném životě, mařených jak pragmatickými kolonizátory, tak vlastními mocichtivými náčelníky a kouzelníky i tradiční řevnivostí kmenů. Výrazným rysem se v Pařízkových pozdějších pracích stává vize demokratického rozvoje afrických národů zbavených koloniální nadvlády a rozvoj kultury i vzdělanosti její mládeže, nově navazující na africké tradice. Tento proces zvláště zdůraznil v reportážích z Guineje (Guinejská odysea, K pramenům Nigeru) a v umělecko-naučných prózách věnovaných dětem (Kamara, tvůj kamarád z Guineje, Lala, tvoje kamarádka z Konga). Zážitky z cest shrnul v memoárové knize Mé cesty za dobrodružstvím. Prožitek účastníka květnového povstání 1945 bezprostředně podal v knize reportáží A lid povstal. Pro děti též převyprávěl africké mýty a pohádky (Prales kouzelných snů, Černošské báje a pohádky aj). BIBLIOGRAFIEBeletrie a reportážní cestopisy: Belgické Kongo a jeho lid (Rp, franc. s tit. Congo belge et ses nations, Paris 1932; česky: 1956); Voyage sans danger (franc. , Paris 1933); Jezero Manyara (P 1940; 1. přeprac. pro ml. , 1973; 2. přeprac. 1984); Černošské báje a pohádky (1941, s P. Sulou); Země našich snů (cestopis, 1942); Pán dalekých cest: Vo mo kpve (R 1942); Dřevěný král (R 1943); Rovník vypráví (pohádky a legendy, 1943, s Josefem Kopernickým); Hledači ztraceného stínu (P pro ml. , 1943; přeprac. 1969); Bipindi (R 1944; přeprac. in Hvězdy nad Kandelem, 1973); A lid povstal (RpRp 1945); Bílé slzy (R 1946); Kpveke-vo (RpRp 1946); Afrika pod maskami (Rp 1950, 2. vyd. , 1. vyd. nezjištěno); Zlaté pobřeží (Rp 1951); Africké svítání (P 1952); Afrika se probouzí (polit. studie, 1953); Kraj dvojí oblohy (P pro ml. , 1953); Řeka kouzelníků (P pro ml. , 1956); K pralesům Libérie (Rp pro ml. , 1957); Prales leopardů (P pro ml. , 1958); Guinejská odysea (Rp 1961); K pramenům Nigeru (Rp pro ml. , 1963); Kamara, tvůj kamarád z Guineje (P pro děti, 1964); Songaré (P pro ml. , 1964); Mé cesty za dobrodružstvím (vzpomínky, 1967); Lala, tvoje kamarádka z Konga (P pro děti, 1969); Hvězdy nad Kandelem (R 1973, přeprac. román Bipindi a čas. uveřejněný román Osibisi se vrací); Legie sebevrahů (Rp 1974). Výbory: Nejkrásnější život (vzpomínky, bibliof. , 1982, ed. Zdeněk Heřman); Pod souhvězdím Orionu (PP, memoáry a studie, 1986, ed. Milena Karlová); Prales kouzelných snů (pohádky a báje, 1987). Ostatní práce: Dictionnaire batatela-français (slovník, Paris 1936); Poznáváme Afriku (studie, Bratislava 1961, s K. Lukešem). Příspěvky ve sbornících: Vteřiny strachu (1969); Družstevní kalendář (1971). Zvukový nosič: Africké báje (MC 1992).
    Antikvariát Lovosice [Lovosice] - 44 Kč

  2. vazba tvrdá poloplátěná, bez obálky, kniha v pořádku náklad 7 400, 145 stran Obsah: Africké svítání Autor kreslí na pozadí osudů prostého afrického černocha Maoka boj afrického lidu za nezávislost a mír. Jeho životní zkušenosti odhalují čtenáři hloubku nelidského vykořisťování a ponižování, kterému jsou vydáni domorodí obyvatelé Francouzské Západní Afriky. Ale ani negramotnost jim nezabrání připojit své hlasy ke všem těm, kteří podepsali stockholmskou rezoluci a podepsání paktu míru. Životopis : Pařízek Ladislav Mikeš * 19. 11. 1907, České Budějovice † 28. 3. 1988, Praha Prozaik, etnograf Vlastní jméno Ladislav Pařízek doplnil dívčím příjmením první manželky. Narodil se jako třinácté dítě v rodině kováře. Od roku 1917 navštěvoval reálku v rodišti, pro neprospěch však v roce 1919 přešel na měšťanskou školu. Po jejím ukončení se roku 1921 začal učit obchodním příručím v papírnictví. V této době také vznikla jeho láska k cestování: při návštěvách bratra, žijícího v Rakousku, poznal rakouské, švýcarské i německé Alpy, se skautským oddílem pak cestoval po Československé republice. Pokračovací obchodní školu ukončil v roce 1924, poté krátce pracoval při pomocných stavebních pracích v pivovaru ve Velkých Popovicích. Podal si přihlášku do leteckého učiliště – pro tělesnou slabost však nebyl přijat. Téhož roku odjel za prací do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie a po výcviku byl odvelen do Alžíru. 1926 požádal o propuštění a na základě lékařského dobrozdání mu byly prominuty i zbývající dva roky z pětiletého závazku. 1927 absolvoval v Paříži půlroční novinářský kurz při L’École libre des sciences politiques. Jako řidič u továrníka Jeana Crouy, svého pozdějšího švagra, procestoval značnou část Evropy a severní Afriku. Drobnými zprávami z cest přispíval do různých francouzských časopisů, zvláště pak do časopisu Matin. 1928 se stal členem Společnosti přátel Francouzské rovníkové Afriky. 1929 přešel s kartografickou společností napříč Belgickým Kongem. 1930 se vrátil do Francie; z cesty vytěžil řadu reportáží, geograficko-etnografickou popularizační studii a cestopis (vše publikováno francouzsky). Od podzimu téhož roku pak vykonával v Československu, v Trnavě, základní vojenskou službu. 1932 putoval po Podkarpatské Rusi a Rumunsku, navštívil znovu Francii, severní a západní Afriku. Od 1933 přijímal příležitostná zaměstnání, zprvu v Praze a po přestěhování v Českých Budějovicích. 1934 se u něj vážně projevilo onemocnění malárií. 1935 mj. provázel skupinu holandských badatelů v kraji Mongo v Belgickém Kongu, sám pak vykonal cestu africkým vnitrozemím k Atlantskému oceánu. Poté pracoval v Českých Budějovicích jako hotelový sluha a noční vrátný, 1937–38 pak zastával místo hospodářského tajemníka Církve československé. Po mobilizaci 1938 přesídlil do Prahy, pracoval jako pomocný dělník a noční hlídač na stavbě, posléze se – kryt fiktivním úřednickým místem – plně věnoval literatuře a psal národopisné reportáže a geografické články pro časopisy Širým světem a Svět. V květnu 1945 se aktivně zúčastnil pražského povstání. Od srpna 1945 pracoval v redakci armádního časopisu Svobodné Československo, 1946 přešel do časopisu Svět práce. Jako reportér procestoval s Rudolfem Šinkovcem ve voze Praga-Piccolo Senegal, Francouzskou Guineu, Pobřeží slonoviny, Francouzský Súdán, Horní Voltu a věnoval se etnografickému studiu jednotlivých kmenů (1947–48, Afrika pod maskami). Od 1951 působil v redakci časopisu Svět v obrazech. 1953 stál u zrodu zeměpisné revue Lidé a země, byl jejím externím tajemníkem a 1953–54 vedoucím redaktorem. 1955 se připravoval na cestu (posléze zrušenou) po Latinské Americe, která měla mj. propagovat čs. automobilový průmysl. Od 1957 se opět věnoval literární tvorbě. 1959 podnikl propagační africkou cestu s kameramanem Lubomírem Mikulou automobilem Škoda 440–Spartak do (již samostatné) Guineje, kde upřesnil polohu pramenů řeky Niger (K pramenům Nigeru). Pracoval ve výboru Společnosti pro mezinárodní styky (africká sekce). Své etnografické a geografické poznatky uplatňoval ve stovkách popularizačních přednášek. Od konce 20. let přispíval do časopisů a novin: Matin, Journal, Miroir du Monde (vše Paříž), Širým světem, Svět (Zlín), Moravská revue (1939 zde na pokrač. detektivní román Modrý čtyřlístek), Pestrý týden, Výběr, České slovo, Svobodné Československo, Tep nového Zlína (1945 zde na pokračování román Pralesy spí), Jihočeská kultura (České Budějovice), Věda a technika mládeži, Svět práce, Motoristická současnost, Svět v obrazech, Dějiny a současnost, Lidé a země, Zemědělské noviny (1958–59 zde na pokračování román Osibisi se vrací), Svět motorů, Rudé právo, Čs. voják, Květy, Kultura, Práce, Večerní Praha, Krásy domova, Mladý svět, Pionýr, Mateřídouška, Pionýrská stezka aj. Soubor Pařízkem sebraných a adaptovaných afrických folklorních vyprávění obsahuje „zvuková kniha pro děti“ Africké báje (zvuková kazeta 1992, režie Helena Vaňurová, čte Lukáš Hlavica). Ladislav Mikeš Pařízek užíval šifer: L. M. P. , lmp. V Pařízkově díle se vzájemně prostupují cestopisné reportáže, etnografické (popř. geografické) studie a cestopisné romány, stírají se též hranice mezi prózou pro dospělé a pro mládež. V rámci fabulované prózy se autor zpočátku, ve 30. a 40. letech, pokoušel o cestopisný román ozvláštňovaný prvky společenské prózy s milostnou zápletkou, v němž zobrazoval i podnikatelství a činorodost Čechů v exotickém prostředí afrických kolonií (Jezero Manyara, Pán dalekých cest, Bílé slzy). Psal i prózu, snažící se zachytit mizející zvyky a tradice africké kultury a psychologicky postihnout devastaci mravních hodnot u nové generace, vychovávané bílými kolonizátory v duchu konzumní společnosti (Bipindi). Stejně jako v dobrodružných prózách pro děti, vznikajících od 50. let (Řeka kouzelníků, Prales leopardů, Songaré), využil v dějové linii detailní znalosti prostředí, povahy a tradičního kulturního zázemí čenošských hrdinů: zdůraznil etické poselství jejich snah po plném a důstojném životě, mařených jak pragmatickými kolonizátory, tak vlastními mocichtivými náčelníky a kouzelníky i tradiční řevnivostí kmenů. Výrazným rysem se v Pařízkových pozdějších pracích stává vize demokratického rozvoje afrických národů zbavených koloniální nadvlády a rozvoj kultury i vzdělanosti její mládeže, nově navazující na africké tradice. Tento proces zvláště zdůraznil v reportážích z Guineje (Guinejská odysea, K pramenům Nigeru) a v umělecko-naučných prózách věnovaných dětem (Kamara, tvůj kamarád z Guineje, Lala, tvoje kamarádka z Konga). Zážitky z cest shrnul v memoárové knize Mé cesty za dobrodružstvím. Prožitek účastníka květnového povstání 1945 bezprostředně podal v knize reportáží A lid povstal. Pro děti též převyprávěl africké mýty a pohádky (Prales kouzelných snů, Černošské báje a pohádky aj). BIBLIOGRAFIEBeletrie a reportážní cestopisy: Belgické Kongo a jeho lid (Rp, franc. s tit. Congo belge et ses nations, Paris 1932; česky: 1956); Voyage sans danger (franc. , Paris 1933); Jezero Manyara (P 1940; 1. přeprac. pro ml. , 1973; 2. přeprac. 1984); Černošské báje a pohádky (1941, s P. Sulou); Země našich snů (cestopis, 1942); Pán dalekých cest: Vo mo kpve (R 1942); Dřevěný král (R 1943); Rovník vypráví (pohádky a legendy, 1943, s Josefem Kopernickým); Hledači ztraceného stínu (P pro ml. , 1943; přeprac. 1969); Bipindi (R 1944; přeprac. in Hvězdy nad Kandelem, 1973); A lid povstal (RpRp 1945); Bílé slzy (R 1946); Kpveke-vo (RpRp 1946); Afrika pod maskami (Rp 1950, 2. vyd. , 1. vyd. nezjištěno); Zlaté pobřeží (Rp 1951); Africké svítání (P 1952); Afrika se probouzí (polit. studie, 1953); Kraj dvojí oblohy (P pro ml. , 1953); Řeka kouzelníků (P pro ml. , 1956); K pralesům Libérie (Rp pro ml. , 1957); Prales leopardů (P pro ml. , 1958); Guinejská odysea (Rp 1961); K pramenům Nigeru (Rp pro ml. , 1963); Kamara, tvůj kamarád z Guineje (P pro děti, 1964); Songaré (P pro ml. , 1964); Mé cesty za dobrodružstvím (vzpomínky, 1967); Lala, tvoje kamarádka z Konga (P pro děti, 1969); Hvězdy nad Kandelem (R 1973, přeprac. román Bipindi a čas. uveřejněný román Osibisi se vrací); Legie sebevrahů (Rp 1974). Výbory: Nejkrásnější život (vzpomínky, bibliof. , 1982, ed. Zdeněk Heřman); Pod souhvězdím Orionu (PP, memoáry a studie, 1986, ed. Milena Karlová); Prales kouzelných snů (pohádky a báje, 1987). Ostatní práce: Dictionnaire batatela-français (slovník, Paris 1936); Poznáváme Afriku (studie, Bratislava 1961, s K. Lukešem). Příspěvky ve sbornících: Vteřiny strachu (1969); Družstevní kalendář (1971). Zvukový nosič: Africké báje (MC 1992).
    Antikvariát Lovosice [Lovosice] - 33 Kč
  3. Africké svítání
    Pařízek, L. M - 1952 - 145 str.
    Melantrich, Praha 1952, 145
    Vazba: Tvrdá
    Stav: Dobrý,běžné opotřebení,obálka poškozena
    Autor kreslí na pozadí osudů prostého afrického černocha Maoka boj afrického lidu za ...
    Antikvariát u stromu (Pacov) - 50 Kč
  4. Africké svítání
    Pařízek, Ladislav M. - 1952 - 145 str.
    OPpl. s ob., podpis autora na tit. l.
    Knížky.com (Praha 1) - 120 Kč
  5. Pařízek L. M. AFRICKÉ SVÍTÁNÍ 1952

    Velmi dobrý stav.
    AntikvaLT Litoměřice (Litoměřice) - 50 Kč